Úvodní slovo pronesl Vladislav Merhaut, který je největším znalcem tvorby a byl i osobním přítelem Vladimíra Boudníka a dlouhá léta mu pomáhal organizovat jeho záležitosti. Je také autorem krásné knihy nakladatelství Torst, Grafik Vladimír Boudník.
Jan Placák je antikvářem. Je majitelem známého pražského antikvariátu a galerie Ztichlá klika, který je známý jako místo setkávání. Schází se zde intelektuálové, umělci, teoretici umění. Podle vlastních slov Jana Placáka, která pronáší s úsměvem, sem přicházejí častěji a v hojnější míře než samotní zákazníci.
Název galerie vznikl v roce 1988 v jedné z košických hospod po dvou dnech pití a vymýšlení názvu pro pražsko-košický samizdatový časopis za účasti Marcela Strýka, Andreje Stankoviče a Jana Placáka. A protože název stál mnoho úsilí, nechal si ho Jan Placák později patentovat pro svůj antikvariát.
V prostoru galerie se konají výstavy výtvarných prací. Jedná se především o práce na papíře, širší veřejnosti možná méně známých autorů, jako je Jaroslav Rotbauer, Jaroslav Dočekal, Zdeněk Bouše, Hanesi Reegenovi, kteří byli spolužáky Vladimíra Boudníka na Státní grafické škole.
Tito autoři, společně s dalšími jako jsou například Pavel Brázda, Věra Nováková a Ivan Sobotka, nebo Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský a Zbyněk Sekal, tvořili jedno z nejdůležitějších ohnisek výtvarného dění v Československu padesátých let.
Jan Placák se rád obklopuje věcmi, které ho oslovují a působí na něho. Tato činnost je přímo podstatou jeho profese. Jedním z jejich výsledků je pravděpodobně největší sbírka grafických prací ikony, dovolte mi to označení, české experimentální grafiky Vladimíra Boudníka.
Mohl byste mi pane Placáku říct pro začátek něco o sobě?
Já o sobě nerad mluvím. Jsem antikvář a k mojí práci samozřejmě patří i výtvarné umění, takže v rámci galerie pořádám výstavy.
Váš antikvariát Ztichlá klika je známý tím, že se zde scházejí zajímaví lidé. Pokračuje to v tomto duchu i dnes?
Občas ke mě chodí zajímaví lidé, výtvarníci, teoretici umění. Dokonce bych řekl, že přicházejí častěji než běžní zákazníci (smích).
Co všechno vaše sbírka Vladimíra Boudníka obsahuje, co můžeme v Galerii u Rytíře vidět?
Jsou tu k vidění asi dvě třetiny výtvarných prací a z dokumentů, mezi kterými jsou dopisy, texty nebo manifesty je to opravdu jen torzo. Všechny věci jsou přímo od Vladimíra Boudníka nebo se k němu nějak vztahují.
Věnujete se sbírání prací i dalších autorů?
Systematicky se věnuji jen Boudníkovi. Na další autory nezbývají peníze. Samozřejmě mě zajímají další autoři, kteří s Boudníkem souvisejí. Jsou to hlavně jeho spolužáci z grafické školy. Moje ideální představa je otevřít muzeum Vladimíra Boudníka, kde by mohla být celá sbírka vystavena trvale. Ale to je zase otázka peněz.
Kdy jste se Boudníkovi začal věnovat, kdy jste si například pořídil jeho první originál?
Poprvé jsem se s jeho jménem setkal, když jsem si kdysi ještě v neveřejném strojopise přečetl Něžného barbara. V době kdy Boudník žil jsem byl malý kluk. Potom jsem někde za výlohou viděl jeho grafiku, která se mi strašně líbila.
Půjčil jsem si peníze, protože na tehdejší dobu byla dost drahá, stála myslím tisíc pět set korun. Já jsem v té době vydělávat asi devět stovek, takže jsem tuhle grafiku poměrně dlouhou dobu splácel. Systematicky Boudníka sbírám někdy od začátku 80. let.
Jakou cenu může mít dnes vaše sbírka?
Záleží určitě co je to za práci. Ale rozpětí cen Boudníkových prací je značné. Cena sbírky, to je relativní, co je to cena? Já nejsem sběratel. Mám jeho práci rád, pracuji s ní a sbírku bych chtěl uchovat pohromadě.
Práce Vladimíra Boudníka nejsou pro mě předmětem obchodu, považuji je hlavně za velmi inspirující. Takže můj důvod není sběratelství ani chtivost, ale spíš pocit důležitosti díla a snaha tyto práce ukazovat veřejnosti.
Práce Boudníka budou nepochybně jednoho dne vystavené v muzeu. Dnes, pokud by je vlastnila galerie, budou uložené někde v depozitáři, protože podle zákona o výstavnictví nemohou být práce na papíře trvale vystavené. Což pokládám za nesmysl.
Liberečané mají tedy v Galerii u Rytíře jedinečnou možnost podívat se na Boudníka?
V galerii Ztichlá klika jsou omezené možnosti, je to především komerční prostor . V minulosti zde proběhlo osm výstav Vladimíra Boudníka a další výstavy zaměřené na autory, kteří tvořili ve stejné době. V Liberci se vystavuje průřez všemi osmi výstavami a je to taková procházka celou Boudníkovou prací.
Vladimír Boudník byl známý i svými akcemi v ulicích města, byl v tomhle směru velkým průkopníkem?
Určitě. Pořádal různé akce a happeningy v ulicích. Což se samozřejmě často neobešlo bez pozornosti policie. Podobné věci dělal naprosto spontánně, dokonce bez znalosti světového dění, například v Americe, kde se podobné věci odehrávaly také. Boudník byl nepochybně velmi citlivý člověk a nalézal inspiraci v pražských ulicích, na zdech a omítkách. Boudník byl především svobodný člověk a autor. Z toho vycházela jeho práce.