Jan Hnilička je hercem a režisérem divadla Dagmar z Karlových Varů a na přehlídce Na(ne)čisto je členem lektorského sboru, který se snaží souborům a hercům poskytnout odbornou zpětnou vazbu.
Kde se zrodila myšlenka uspořádat divadelní přehlídku?
Pavel Skála: „Začalo to před pěti lety, kdy jsem pomáhal organizovat Dětské scény, které se konají v Malém divadle v Liberci. Zdálo se mi, že se této přehlídky účastní soubory, které jsou nepřipravené, protože nemají příležitost si zahrát. Proto jsem chtěl uspořádat nesoutěžní přehlídku, kde by tuto možnost dostaly. Pro některé z nich to byl první krok, po němž následovala účast na divadelních soutěžích.“
Jakým způsobem vybíráte soubory, je to nějakým způsobem limitované?
Pavel Skála: „Žádné omezení nemáme, ani věkové ani žánrové, je to příležitost pro všechny. Účastnit se může jakékoli divadlo, od pantomimy přes divadlo poezie až po pouliční divadlo, které jsme tu zatím neměli. Hlavní myšlenkou je podpora divadla na Liberecku, takže nechceme nikoho omezovat, dnes už se festivalu účastní soubory například z Karlových Varů, z Mostu nebo Prahy. Jsou tu soubory, které se už v minulosti účastnily nějakých divadelních přehlídek, ale i soubory, pro které je veřejné vystoupení úplnou novinkou.“
V čem je podle vás jedinečnost této přehlídky?
Pavel Skála: „Moc se nám osvědčilo právě spojení úplných začátečníků a těch, kteří už nějaké zkušenosti mají. Je to obohacující jak pro nás jako diváky, tak i pro samotné soubory. Navíc zde probíhají hodnocení, která jsou pro nováčky velice prospěšná, protože se dozví, jak lidé na jejich práci reagují.“
Věnujete se vy sám aktivně divadlu?
Pavel Skála: „Organizace podobných akcí je dost náročná, takže si moc rád divadlo sám zahraji, je to pro mě potom vlastně relaxace, jsem členem divadelního souboru Odevšad. Příležitostně děláme i menší představení, třeba jen pro hrstku přátel. Ale musím říct, že mě zajímá hlavně divadelní režie. V tomhle směru se snažím sebevzdělávat formou různých tvůrčích setkání, která jsou na divadlo zaměřená.“
Jak to vypadá s organizací a financováním takovéto akce?
Pavel Skála: „Je to složité. Na podobnou akci, která nemá na svém konci něco jako vítěze, se peníze shánějí těžko. Ale je pravda, že město Liberec nám přispělo z kulturního fondu poměrně značnou částkou, dokonce víc než ministerstvo. Postoje některých institucí jsou zvláštní, když si uvědomím, že naše přehlídka rozhodně patří mezi ty větší. Navíc u některých grantů jsou vypsané termíny tak, že před začátkem festivalu nevíme, jestli něco dostaneme nebo ne, a to je problém.“
Jak je s návštěvností, zajímá to lidi?
Pavel Skála: „Nemáme žádné vstupné, tím se snažíme lidi nalákat a přesvědčit. Hlavní účast tvoří samozřejmě lidé, kteří jsou přímo vázáni na herce a soubory.“
Jan Hnilička: „Je to asi jak kde. V menší městech lidé více ocení jakoukoli snahu, ve větších městech je větší nabídka, takže se stává, a to platí obecně o amatérském divadle, že sály jsou prázdné. Je to škoda, ale tak to prostě v současnosti je.“
Jaký význam má pro porotce účast na podobných akcích?
Jan Hnilička: „Jeden z významů je setkání. Divadelníci se potkají a navzájem si ukáží, co udělali nebo na čem pracují. Současně je to pro ně jakési odreagování od známých denních všedností. Zároveň dostávají zpětnou odezvu od kolegů a diváků. Zjistí, co v jejich práci funguje dobře a co ne. Seznámí se s vlastními nedostatky a rezervami. To je hlavní význam i důvod, proč se Na(ne)čisto koná. Myslím, že je i dobře, že se jedná o nepostupovou přehlídku, protože soubory sem potom nepřijíždějí s tak velkými ambicemi, ale soustředí se spíše na zlepšení své práce a více o svých divadlech hovoří a přemýšlí. Ideální představa je otevřená diskuse o jednotlivých představeních společně s porotci, herci a diváky.“
Jaký je záběr dnešních divadelních námětů, o co se mladí divadelníci zajímají?
Jan Hnilička: „Myslím, že trend poslední doby u amatérského divadla obecně jsou nedořešená témata společenská nebo osobní. Lidé se čím dál tím víc snaží dotknout témat, která je zajímají a jsou pro ně osobní.