Operní pěvec Pavel Vančura má za sebou mnoho desítek rolí. Vše, co v minulosti dělal pro operu, považuje za přirozenou cestu, která byla nedávno oceněná Cenou Thálie. Jak se dá předpokládat, Pavel Vančura má krásně znějící hlas, i když hovoří. Jeho hlas je navíc hluboký a velmi silný, rezonující. A to natolik, že jsme během rozhovoru byli vykázáni z foyer Malého divadla v Liberci, kde jsme tento rozhovor zahájili, protože hlas operního zpěváka rušil divadelní zkoušku probíhající v sále divadla.
Pane Vančuro, získal jste divadelní cenu Thálie, vnímáte nějakou změnu? V zájmu o vaši osobu, operu?
Zaznamenal jsem, že mám každý večer vybitý mobil, pořád jen nabíjím telefon (smích). Pořád jen telefonuji, každý se ptá co a jak, jak je to vůbec možné. Volají mi i lidé, se kterými jsem se znal v dětství a nikdy jsme si nevolali. Teď najednou viděli v televizi nějakého povědomého člověka a říkali si, to jméno sedí, ale ten člověk je úplně jinej… Vlasy jsou úplně jiný… (smích). Tak si to ověřují.
Řekl jste, že se lidé ptají, jak je to vůbec možné. Myslíte to, že jste získal cenu nebo vaši cestu k ní?
Jsem v Liberci od roku 1995 a udělal jsem na sedmdesát rolí tady, ale i jinde. V Plzni, Ústí, hostoval jsem na FAMU, takže si myslím, že to zase tak úplná náhoda nebyla. Přeci jen, když člověk dělá nějakou práci delší dobu a dělá ji se zaujetím a má ji rád, to neberte jako frázi.
Tahle práce se nedělá pro peníze, to vám řekne každý kolega, že se to musí dělat, protože to má člověk rád. Jedině, když má člověk něco rád, tak to může dělat dobře. Nepovažuji to tedy za nějakou náhodu. Samozřejmě zpěváků, kteří by si to zasloužili je spousta, to je jasné. Toto byla moje třetí nominace, takže si myslím, že jsem k tomu postupně dospěl a není to zase až takové překvapení. Samozřejmě jsem rád, že mě vybrali do nejužší nominace, ale za ta léta už jednoduše nějaké zkušenosti mám a teď jsem je asi zúročil. Kromě toho je to cena za českou operu a tu já považuji už dlouhá léta za svou doménu. Protože kdo jiný by měl zpívat českou operu, Smetanu, Dvořáka, Janáčka než právě čeští zpěváci.
Takže je to výsledek dlouhodobé práce a úsilí, není to pro vás důvod k bilancování?
Já bych ještě nechtěl bilancovat, protože si myslím, že na svůj věk nejsem na scéně tak dlouho, takže si myslím, že mě ledacos čeká, ještě bych nechtěl bilancovat. Pro mě se Cenou Thálie, ale nic nemění. Jsem rád, že jsem byl tímto způsobem poctěn, protože, jak jsem řekl, když to člověk dělá rád, chce, aby se to lidem líbilo, něco jim to přineslo a člověk to nedělal zbytečně. Cena Thálie je pocta za to, že se lidem zřejmě líbí, jak to dělám. A to je dobrý pocit, musím říct.
Když jsme spolu mluvili po telefonu, byl jste v Plzni, dnes je to Liberec. Je to hodně složité, náročné?
Složité jsou přejezdy. Většinou autem nejezdím, auto nemám rád, protože dneska je to na silnicích stres, a stres pro operního zpěváka dobrý není. Já strašně špatně snáším kritickou situaci na našich silnicích. Jezdím tedy veřejnými dopravními prostředky, a to je složité. Práce samotná v různých prostředí mi problém nedělá. Divadla už důvěrně znám a práce v nich je všude v podstatě stejná – systém práce. Takže mi vadí jen přejezdy. Letos v zimě byla hrozná zpoždění. Vinou toho něco nestihnu, chtěl bych toho třeba stihnou i víc (smích), to zní legračně…
Stres není pro operního zpěváka dobrý. Vy máte moc pěkný hlas a jste statný muž, široká ramena… Slyšel jsem, že operní pěvec se musí umět do tónu pořádně opřít, celým tělem… Jak na tomhle pracujete vy?
Dotknul jste se toho, co já v současnosti říkám každému mladému zpěvákovi, hlavně klukům z konzervatoří a akademií, že zpěvák prostě musí mít zdravé silné tělo. Ze sedmdesátikilového zpěváka z úzkými rameny nikdy nic pořádného nepoleze. Zpěváci, hlavně muži, potřebují mít rezonátory. Potřebují mít vyvinutý masivní trup, aby se tón ozval. Tak jako klavír má rezonanční desku, housle rezonují díky kvalitnímu a vhodnému dřevu. Struna samotná se jenom chvěje, ale zvuk vytvářejí rezonátory. U zpěvu je to stejné, to je fyziologická samozřejmost. Je strašně důležité, aby mladí zpěváci nabrali především hmotu, váhu a tím nemyslím, aby ztloustli, ale aby nabrali takovou tu zdravou hmotu, aby zpevnili svalstvo a hrudník.
Je důležité, aby zpěváci žili zdravým způsobem života, což není žádná laciná propagace. Musí mít zdravé a silné srdce, zdravé plíce, silná záda, masivní trup a teprve pak může rozvíjet nějakou techniku. Technika se musí z něčeho ozvat, a to je zdravé, silné a masivní tělo. Já osobně mám rád fitness, v létě jezdím na kole a plavu. Fitness a cvičení s činkami mě vždycky bavilo a dokud budu dýchat, tak to budu provozovat.
Ve zdravém těle, zdravý duch a hlas.
To jste řekl pěkně. Je to pravda!
Vy sám osobně, zabýváte se nějakou pedagogickou činností? Učíte někde?
Já neučím, protože na to nemám vzdělání. Je potřeba mít vzdělání na konzervatoři nebo na akademii, a to já nemám. Proto nemůžu, jakožto pěvecký nevzdělanec (smích), učit. Maximálně můžu někomu, a to taky dělám, poradit, jak by to měl dělat. Ale na nějaké oficiální učení, na to vůbec nepomýšlím. Ničeho se ale nezříkám, netvrdím, že nebudu nikdy učit. Myslím si, že za ta léta jsem se už naučil, jak se to má dělat, takže bych mohl poradit a nechci si to nechat pro sebe. Nikdy to ale nebude, že bych byl profesorem na škole. Nějakým soukromým způsobem je to možné a vlastně mi to už bylo nabídnuto, zatím na to ale nemám čas.
Jak by jste okomentoval skutečnost, že některé odvětví, mám na mysli sport, je bohatě dotováno, a kultura, která je z dlouhodobého hlediska, podle mého názoru, důležitější, nikoli…
Jde o to, že na sportu se dají vydělat nesrovnatelně větší peníze než na opeře, na divadle. A právě proto má sport mnohem větší reklamu, větší základnu příznivců. Je to smutný, ale já si myslím, že je to o penězích. Dosáhnout dobrého výsledku ve všem, je těžký. Dnes je konkurence ve všem. V kultuře, ve sportu. Dnes je hektická doba. Když chce být člověk dnes na špici, tak musí být především osobnost. I když je to člověk, který vyšel z osmé třídy a nedělá nic jiného, něž hraje hokej, a chce se dostat do NHL, musí to být prostě osobnost. Musí dokázat jít za svým cílem. To nedokážou ani někteří inteligenti. Učení může jít samo, ale člověk může zůstat suchým inženýrkem, o kterém nikdy nikdo neslyšel. Ať člověk dělá co dělá, ale chce být mezi elitou oboru, musí v sobě mít něco víc než má průměrný člověk. Tak to vidím já. Musí to být člověk, který je schopen podřídit se disciplíně a mít nároky především sám na sebe a pak teprve na okolí. Především musím sám sebe dokonale ovládat, a to platí jak v opeře, činohře, hokeji tak i v jakékoli oblasti lidské činnosti.